Unclassified.

NasraNost.

13. september 2017 at 19:59 | veroniei
















V poslední nějak neumím vyjadřovat svoje myšlenky. Strašně moc bych chtěla, ale nejde to. Nejhorší kombinace, co existuje.
Jednou jsem mega nasraná, pocity se míchají, nevím, co sama se sebou. Jindy zase nejvíc mega happy, nic není problém a chci rozdávat lásku. Totálně zmatený období. Pocit, že vyskočím z těla mám tak často, jak jsem nikdy v životě neměla. Momentálně (právě teď) jsem se hrozně nasrala a ani nevím proč, nebo jestli mám vůbec důvod. Nemám ani krámy. A pak jsem nasraná sama na sebe, že jsem nasraná a prskám na všechny kolem sebe. Radím, v takovýchto situacích, na mě vůbec nemluvit (stejně vypadám tak nepřístupně, že se na mě ani neodváží promluvit - asi nějakej talent, protože tím často umím odpuzovat ty, s kterýma se bavit nechci). Potřebuju ticho, klid, hudbu, zavřít se do sebe ještě víc než obvykle a vyřešit si to uvnitř po svém. Nebo právě psaním, ale to už mi tak nejde.
Někdo by si pomyslel, že pustit si klidnou a vlídnou muziku je vhodné pro uklidnění, ale ne! já si pouštím rap. WHY?! ptám se často sama sebe. V podstatě mě postupně dostane do pohody. Pociťuju, že vlastně tu nasranost někdo sdílí se mnou, teda spíš já s ním/něma. Ego je zde hlavním tahákem a nějak to se mnou podivuhodně souzní.
Nosím ty srance s sebou - nasranost.
Já si to uvědomuju, že ta nasranost je můj vnitřní problém a nikdo za to nemůže. Chápu, že na většinu věcí se mám povznést, ale někdy to prostě nejde a musí to jít ven. Jsem nasraná na dnešní společnost, jak je každej stejnej a dělá pořád všechno stejně. A jsem nasraná i na sebe, že se tak nechávám strhávat. Nikdy mi nebude nic dost dobrý, ale já to tak prostě mám a budu mít celej život. Nikdy nejsem s ničím dostatečně spokojená a se sebou též. Moje motto je: Zdokonaluji. Tak to kurva! už udělej Verčo!

English please!

12. october 2016 at 22:46 | veroniei
So I started to attend a university precesily a month ago. My domain is called English language in business but if I have to be honest, the subjects are mostly about English and I haven't really learnt much about economics so far. I don't really mind it because this field was never my cup of coffee. Today I wrote a test from economics, what to say... I was on a party yesterday so I'm not quite sure or even confident about the result. Anyway, why am I writing in English? Our lecturer gave us this task. To write daily at least 50 words in English as our diary or whatever. So I'm trying to produce something here. Definitely I'm not going to dazzle you but I'm at the beginning of my studies and it will get better by the time. I just have to practice. And I thought that my page is a great place to share some of my bullshits. Please, excuse my today's English, I'm aware of that today it is on a very bad level. That will be enough for today a hopefully I'll come back tomorrow to continue in my task. Oddly, I'm prone to communicate more in English than in Czech. I presume it would be because of my love to the language.

sometimes i care.

15. june 2016 at 22:36 | veroniei
Za 2 dny to bude měsíc, co budu mít po maturitě. 8 let uteklo jako voda a já si pořád nedokážu uvědomit, že střední skončila. (Ale mám 4 měsíce prázdnin! :D) Je to docela neuvěřitelný. Zkouším příjimačky na vysokou, čekám, až mi dojde nějaký rozhodnutí a pořád hovno. Začínám z toho být celkem na nervy. Zlatej gympl, kde mi všechno dali až pod čumák a nemusela jsem se o nic starat. Už to začíná, všechno si budu obstarávat sama a trochu ,,dospělej" život začne. Vůbec se na to necítím. Ale v životě nejsme nikdy na nic pořádně připraveni. Nejlepší pro nás asi nejspíš je ,,skoč a plav"! Pořád čekáme, až dospějeme, až nabudem zkušeností, vědomostí a rad od ostatních. Sami ale víme, že největším ponaučením je zkusit si to sám na sobě a nabít si čumák. Tak proč tak kurva někdy nežiju?! Chce to žít na 100% a užívat si každej okamžik a hlavně, dokud jsme mladí!!! Nic netrvá věčně.

otazníky.

22. february 2016 at 21:31 | veroniei
Proč píšu na blog vždy, když jsem trochu v přiopilém stavu? Ano, bude to tou lepší náladou. A proč většinou píšu úvahy? Dozvěděla jsem se, že u maturit většinou neuznávají úvahy jakožto slohové práce. Můžu říct, že jsem lehce v prdelce. Na úvahy jsem vždy sázela a spoléhala. Většinou jsem dostávala jedničky, maximálně dvojky. Pak se podívám na články blogu a můžu říct, že můj sloh zas tak dokonalý nebude. Čím to teda je? Můj učitel češtiny mě má docela rád. Asi to bude tím, že jsme na stejné vlně. Několikrát mi dopsal ke známce svou poznámku na určitý problém, který jsem tam zrovna řešila. Smála jsem se, takový vztah s učitelem si člověk může jen přát. Jsem za to naší malé domácké škole vděčná. Ale to přece nemůže dělat. Pak si moc myslím, a řekla bych, že ani tu interpunkci nemám zvládnutou. Nastává další otázka. Jaký přístup je pro nás výhodnější? Tvrdší nebo ten nenáročný? Pro mě je to samozřejmě ten tvrdší, měl by být pro všechny. Chci se vyvíjet, chci se měnit, chci poznávat nové věci a učit se je, chci progres po celý život. Zní to jako sen každého člověka, ale neřekla bych, že každý ho plní. Rádi zůstáváme ve svém stereotypu. Je to pochopitelné, jistota nás uklidňuje. Ale stejně bych jednou chtěla vyjet někam do neznáma a nevědět, kam jedu a co mě potká. Chci zažít tu volnost. Po svobodě touží přece každý. Myslíte si, že jsme volní? Ani zdaleka. Jsme svázaní, jak jen to jde. Rozvažme ty otěže a vzlétněme! Člověk má tolik otázek, na které potřebuje odpovědi.

blogu zůstanu věrná.

12. february 2016 at 19:19 | veroniei

Projížděla jsem starý články a archiv blogu. První článek je z roku 2012?! Je vůbec možný, že to tak letí? Znamená to, že toto děťátko vlastním od prváku a to nemluvím o milionu a padesáti dalších blozích, který ho předcházely. Blogovala jsem vždycky a asi to bude součást mého života nadobro. Chvíli jsem třeba přestala, ale nedalo mi to. Nevydržela jsem a založila si novej. A s tímto jsem vydržela už 4 roky = má nejlepší léta na gymplu. Celkově jich bylo 8 a já ho mám tento rok opuštět. Nedokážu si to vůbec představit, ale asi to tak bude muset být. Jedna éra končí, druhá začíná. Budu muset opustit náš super kolektiv. Zažila jsem s nima tolik, těch výletů a školních srazů a to ani nemluvím o našem maturiťáku. Na naší škole se v posledním ročníku řeší jen ples a u my jsme měli 120% nasazení. Bavilo mě to a dokonce bych se něčím podobným chtěla živit. Kreativita asi ve mně trošku dřímá a chce ven. V naší divočině (téma plesu) se to snad povedlo.
Teď budu muset naběhnout na maturitku a přijímačky.
Kde jsou ty časy, kdy jsem dělala naprostý.. nic? (Myslím do školy.) Vlastně to dělám stále, ale jen si to nechci přiznávat.
Chci to jen zakončit tím, že bych blogu ráda zůstala věrná, ať se stane cokoliv. Blog je v podstatě pro mě takový umělecký médium, kde se uklidňuji a vyjadřuji.
See you later, your aligator!

Profil.

19. september 2015 at 21:43 | veroniei
Veronika, mezi kamarády přezdívaná Verísek, Ronie
3. leden 1997
tvrdohlavý kozoroh
absolvent gymnázia 2016, student VŠ (bohužel)
více flegmatik, introvert (i když osobnost se škatulkovat nedá)
naivní osoba věřící v lepší zítřky, bojující za svobodu a snažící se být kreativní


Můj oblíbený popis sebe sama:
Jsem dáma. A protože jsem dáma, dělám dámské věci. Třeba chodím do operety, suším květiny, hladím koťátka, cachtám se v řece a jiný píčoviny.

vypůjčeno ze seriálu Malá Velká Británie

drink alcohol! it helps.

19. july 2015 at 20:56 | veroniei
Přiznání - Som alkáč.
Potím se jako prase.
Co je to zase za počasí? Stále se otepluje. Ještě jsem po včerejší garden party u nás, takže to teplo na mě působí úplně skvěle. Vážně. Ale za to jsem zvládla moji challenge - půl litra rumika. Už to tak je, jsem alkáč a nehodlám si to upírat. A nepochopím lidi, co někdy neupustí svoji uzdu a trošku to nerozjedou. Nemohla bych existovat. Stalo se tou mou součástí a baví mě to. Samozřejmě se bavím i bez ethanolu, ale někdy musíme potrápit i játra.

Vysvětlení mých po-opileckých keců:
Nepodporuji nikoho v chlastání. Psala jsem to po draku, když mám vždy dobrou náladu a vše se zdá být jednoduché. Myslela jsem to tak, že malé množství neuškodí a škrobeným lidem to jen doporučuji. Potřebují nějaký to odvázání a aspoň jednou za život by se člověk měl pořádně ožrat a klidně z toho zablít. Od toho tady jsme, zkusit všechno.

chaos, chaos a ještě zmatek.

2. january 2015 at 21:44 | veroniei
Asi je v kurzu psát ohlédnutí za rokem 2014. Já řeknu jen jedinné. V roce 2014 mi horoskop dal úkol, ať si rozdělím své kamarády na pravé přátele a ty ostatní. Myslím, že se tak stalo. V hlavě se mi to srovnalo a vím, že těch pravých přátel je pár, ale zato opravdu kvalitních.
Horoskop? Really? Really. Horoskopům věřím, pokud jsou těsně ušité na naše osobnosti podle data narození. Ale tyhle předpovědi na léta jsou obecné. Každý si tím měl projít. Takže pokud jste si to urovnali jako já, good for you. :)

Rok 2015 má přinést odpoutání od hmoty. Konečně. Třeba lidé konečně budou brát věci jen k používání a ne k chlubení :D ... Jistě musíme si toho vážit, ale ne pro to žít.
Tento rok bude ještě intenzivnější v ohledu změn, než ten předchozí. Takže, já můžu říct, že se těším. :)

Přijde toho spoustu, ale já jako zapomnětlivá osoba, jsem si zapamatovala jen tohle. Ale pak by byla nuda, kdybychom věděli, co přijde. Sice mám v sobě obrovský chaos, ale to probíhá právě ta změna. Jsem slyšela prej. Svět se mění, protože dál už to nemůže unést. A teď je i ten článek chaotický :D.
A ještě jednu myšlenku - neexistuje minulost ani budoucnost. Vše se děje právě teď a čas je lineární. Taky vám to mozek nebere? Já se tomu snažím věřit. Je to základ resonance.

Sebeuvědomování sama sebe, meditace, ponoření do srdce, poznání. - můj úkol

A k tomu si pak pustíme krásného Vojtu Dyka (jednoduše božský) na odreagování či tanec.

A hug.

22. october 2012 at 21:13 | veroniei
I want that friend too. These animals always fascinated me.
And that's just the way it is. People never be the same.
If you want to go to Australia to see lions, you can go with me.
Love animals. Big fan.
 
 

Advertisement