Themes.

Rád mám svůj řád.

2. may 2018 at 10:36 | veroniei
Tento článek je má seminární práce do psychologie. Psala jsem ji na blog, jelikož k němu mám vztah a ne takový odpor jako k povinnostem do školy. Jednoduše mi zpříjemnil psaní.

Kde se v člověku bere smysl pro pořádek? Je to zajímavá otázka a dosti často si ji pokládám. Řekla bych, že každý z nás tuto schopnost v sobě nosí. Já osobně, jakožto osoba věřící v astrologii, na charakteristiky znamení zvěrokruhu a jak byly postavené planety, když jsme se narodili, si myslím, že mi tento dar byl nadělen v hojném rozsahu. Jsem totiž Kozoroh, kterému vládne planeta Saturn, což je planeta zákona a pořádku. Není mu cizí ani sebedůvěra a sebekázeň. Kozorohovi je navíc předurčen řád a pořádek v sobě samém, ale i v okolí. A je to pravda. Když mám uklizeno kolem sebe, cítím se "uklizená" i uvnitř. Vždy než se začnu učit nebo pracovat, nejprve uklidím svůj pokoj a pracovní stůl, případně se upravím, ať se cítím dobře, nachystám sklenici vody a můžu začít. Cítím v sobě nastolený řád a jsem spokojená. Práci musím odvádět na 100% a nejlépe, jak dovedu, jinak pociťuji nespokojenost se sebou samým a to těžko nesu. Hlavní motto kozoroha zní: ,,Zdokonaluji." Nikdy nejsem s čímkoliv naplno potěšena. Vždy něco chybí a najde se nedostatek a zejména pak vyslovuji frázi - ,,Ano, ale mohlo by to být lepší." Saturn byl totiž bůh považovaný k trestání a nedůvěře ve vlastní schopnosti.
Jistě člověk nemá v sobě každou chvíli nastolený pořádek. Existuje zde i ta druhá polovina, které je vše jedno a má chuť relaxovat. Mám ráda obě tyto hemisféry a ten markantní rozdíl mezi nimi - tvrdé pracovní nasazení, kontrolu a systém, tzv. jak já ráda říkám sebemrskačství a na druhé straně ležérnost, flegmatismus a dnes štědře používaný "mamvpi*ismus". Tady bych ráda poukázala na flegmatiky, protože z větší části jím jsem také. Flegmatik dostal negativní nádech, že je mu vše jedno a vlastně se o nic nezajímá. To ale není pravda, sice tak někdy přistupuje k věcem, že to tak může přesně vypadat, ale uvnitř dané problémy řeší a někdy bych řekla, že až i přehnaně. Těmto lidem tedy opravdu není vše jedno, byli bychom jako roboti bez citů. Možná jsou příliš nerozhodní a neschopni rychle vyjádřit svůj názor. Často si všechno promýšlím dopředu, urovnávám si v hlavě myšlenky a přemýšlím, co později řeknu, což v podstatě také značí smysl pro řád. Někdy je ale lepší jen tak nemyslet a vyřknout svoje rozhodnutí na první dobrou, které je řízené našimi přáními a podceňovanou intuicí. Tuto schopnost v sobě má také každý, buď méně nebo více rozvinutou, ale za žádnou cenu nikdy nelže a nezradí nás. Například moje sestra, která je Rak, má silně vyvinutou intuici, stejně jako většina Raků, mě nikdy nepřestává překvapovat svými tušeními.

Don't mess up with jerks.

23. april 2017 at 22:18 | veroniei

Uuuuu, po dlouhé době pro mě docela vyzývavé téma. Hloupí lidé.

Vždycky zčeknu téma týdne, jestli se mi hodí - nikdy nic a ejhle - dneska by to snad šlo. Vezmu to krátce a stručně, jako vždy.

Jsem zastáncem názoru, že nejhorší, co vás v životě může potkat, je srážka s blbcem. Pak dvě věci na světě jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost, ovšem u té první si nejsem tak jista.


Jooo, je to těžký se s někým takovým potýkat. Já jakožto docela nekonfliktní člověk většinou raději moudře ustoupím a nehodlám se s takovými lidmi dál bavit, protože to stejně nemá cenu. Pokud je někdo takhle omezenej a nechce přijímat názory jiných, má před sebou ještě dlouhou cestu. A zejména si ubližuje hlavně sám sobě.

Hloupost nehodnotím podle vysvědčení s jedničkama od shora až dolů, jelikož náš školní systém je stejně špatně nastaven. Usuzuji vždy podle přístupu k životu, selského rozumu a názorů na věci. Samozřejmě člověk by měl mít nějaký všeobecný přehled, ale nemusí být chodící encyklopedií, která často bývá považována za "chytrého" člověka, ale pak třeba neschopného v praxi. Chytrý člověk je moudrý.

Nejspíš dospívám k názoru - svůj k svému. Jinak to ani nejde.
--- scházejme, buďme a učme se raději od těch schopnějších, zajímavějších než od těch jednodušších. Člověk je tvor se učící, měnící se celý život a na tom kole musí stále šlapat, jinak se nikam nedopracuje. A žádní jerks nám k tomu nepomůžou.
--------------------------------------
Update 6.11.2017 0:15 - Po půl roce čtu, co jsem to zas napsala za sračku. Cha :D každej máme v sobě toho debila a já ho vnívám v sobě každej den. Ale asi jsem byla nasraná, tak jsem si to vybíjela na ostatních. Už to nedělám, kritizuju víc sebe sama radši a pak jsem spokojenější.

(b)Log In.

31. july 2016 at 11:44 | veroniei
Bloguju, protože...
  • mne to jednoduše baví.
  • vypisuju se ze svých pocitů a myšlenek (je to v podstatě takový můj deníček, který si stejně nikdo nečte :D).
  • chci předávat svá ,,moudra" dál.
  • za pár let si přečtu, co jsem psala za srance a budu se tomu jen smát a zároveň si uvědomím, jak jsem se v životě posunula a co jsem dokázala.
  • bloguju už od svých 12 let a bylo by škoda to jen tak ukončit.
  • blog je super!

what makes the world beautiful.

2. february 2016 at 20:58 | veroniei
,,Baví mne žít"
Nuže, mám dvě strany. Ta první je veselá, která si ráda užívá a žije spíše tím vnitřním hlubokým bohatým životem. Často převažuje. Ta druhá má někdy špatná období, kdyby se nejradši na všechno vysrala, ale při životě ji právě drží ty šťastné chvilky a víra v lepší budoucnost, což není vždy dobře, protože žijeme právě teď, ale musí tady být. Kdo by potom odlišil to dobré od špatného a to špatné od dobrého?!
Vždy tu naštěstí převažuje ten košík krásných věcí a není se čemu divit. Život je krásný, jen lidé si ho sami ničí.

Mám ráda tu vůni síry při škrtnutí sirky. Miluju, když v zimě můžu vymrznout venku na procházce, poslouchat při tom, jak křoupe čerstvě napadnutý sníh a pak si dát doma horký čaj. Je mi příjemně, když se v létě vypíkám na slunci a cítím, jak se teplo rozlévá do celého těla. Ten pocit, když strčíte ruku do jemného kožíšku kočky. Ten zvuk, když se láme čokoláda. Ta vůně čistě vypraného a vyžehleného prádla. Ráda píšu lihovkou či tlustou fixou - vzbuzuje to ve mně euforii. Miluji objevení nové písničky a když můžu pořád mačkat tlačítko replay. A hlavně milujeme ty duše, se kterými to můžeme všechno prožívat...

Don't think too much.

19. august 2015 at 15:19 | veroniei

Jak nemyslet? Například meditovat. Vždyť hlavní myšlenkou meditace je se uvolnit, dýchat zhluboka a hlavně nepřemýšlet a nemyslet na věci. A možná právě tímto nemyslením se dostanete k cíli - odpovědi na otázky. Je to zvláštní, ale stalo se mi to. Protože nevědomí je častěji důležitější než vědomí. Bývají to věci, které si snažíte odpírat, ale někde v hloubce vás tam stále sžírají.
Při meditaci vaše duše putuje a odpoutává se od země, tím pádem je logické, že něco vyřeší. Nejsem žádnej odborník :D a řídím se pocity, ale když je to příjemný, tak proč ne?! Každopádně stojí za to, to aspoň zkusit.

řeknu klidně vše.

13. december 2014 at 20:15 | veroniei
Dozvěděla jsem se, že můj blog má jednoho pravidelného poctivého čtenáře a je také na čase se opět nějak připomenout.

Píšu článek na téma týdne. Ok. Let me start.
First of all. Chtěla bych říkat pravdu a chtěla bych, aby ji říkali všichni.
Už od dětství jsem neuměla lhát a neumím to doteď. Myslím si, že to na mě každý pozná. Nikdy jsem neměla potřebu lhát, protože mám rozumné rodiče, kterým vážně nic nevadí a i přesto máme k sobě důvěru. A nehodlám to v životě dělat, protože to nesnáším.
Celý svět nám lže a manipuluje s námi. Každý se tváří, že je to v pohodě a přitom to v pohodě není. Když se něco dostane na povrch, hned to ututlají a ještě vás přišlápnou. Neozývej se, ovečko! Jdi stále v tom davu, když ti to tak jde! I'm sick of it.
Proto bych nejradši do světa vykřičela celou pravdu, jak to všechno je. (Ano, každý má svou pravdu. - Přiznávám.) Ale kdybych to vykřičela, dostala bych nálepku na čelo s nápisem blázen. Tak si počkáme, až bude lidstvo dál a nakonec jim to všechno dojde samo, protože pravda je skrytá v nás. Zejména v srdci. Tak sakra nenechte pořád promlouvat své pozérské EGO, ale poslouchejte tenký hlásek svého SEBEVĚDOMÍ. Lidi v tom nevidí rozdíl...

Teď chci slyšet tu pravdu!

Desolate island.

5. january 2013 at 21:17 | veroniei
Ehm. Co si vzít s sebou na pustý ostrov? Nikdy bych nevěděla, co přesně budu potřebovat. Ale jako každý obyčejný člověk žijící v této době na této planetě potřebuju milion věcí. I když si to neuvědomujeme, tak tyhle kraviny k životu nepotřebujeme. Stačí nám střecha nad hlavou, kde je teplo a příjemná společnost. Samozřejmě nesmím opomenout vodu a potravu. Tak mi řekněte, kdo by chtěl na pustém ostrově žít, když se tady máme tak dobře? Prosím, na ostrov pojedu jen jako na dovolenou.
YEAH, bitch? :*

Can you feel the love?

22. december 2012 at 22:24 | veroniei
"Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?"
Tohle téma se mi hodí zrovna teď.
Jako ovíněná osoba vidím před sebou jen samou lásku.
Líbí se mi, je příjemná, čistá a krásná. A upřímně neznám nic hezčího.
Nemám na mysli jen partnerskou lásku, ale jakoukoli.
Jak bylo v pohádce Tajemství staré bambitky - měli pravdu, světu chybí láska.
Domyslete si ten zbytek...

Something is wrong.

22. october 2012 at 22:29 | veroniei
Spousta lidí na světě si myslí, že jsou středem vesmíru. A přitom jsou proti vesmíru jen malá tečka.
Jen si uvědomte, proč zrovna vy žijete na této planetě, co tady děláte a co je váš úkol?!
Něco je na světě špatně a mělo by se to změnit. Život není špatný, strašný ani útrpný - to jen my si ho tak vytváříme. Ničíme přírodu se kterou máme být sžití a nebudu lhát, že jsem nepodlehla dnešní vyspělosti, technologiím apod.
Chybí nám láska. A jen doufejme, že když se budeme usmívat a život si užívat, něco se přece jen změní.
Nechceme být závistivý a nepříjemní. We can enjoy our lives. A to je na tom hezké, můžeme dělat, co chceme, když je na světě tolik hezkých věcí.
 
 

Advertisement