Opinions.

Zas si stěžuju.

28. june 2017 at 23:00 | veroniei
Okej, tak na chvíli zkusíme metodu volného psaní. Třeba ze mě něco vyleze a možná i něco smysluplného. Chci vždy napsat tolik článků a tolik myšlenek, ale nikdy je nedokážu pořádně zpracovat. Řekla bych, že zde tkví moje mínus. Neumím přesně předávat informace, jednoduše, tak, aby mě někdo pochopil. Je to složitý, vždyť vlastně mozek a ani slova nikdy nedokážou precizně popsat to, co myslíme, jak to cítíme a vnímáme. Každý je jedinečný, chápe svět je jinak a má myšlení i jinak nastavené. A to mě baví. Tohle je na životě a žití zábava.
Jednou jsem na blog napsala, že miluju žití a zároveň mám někdy chvíle úplně na piču. Ale to každej samozřejmě. Život je houpačka, jde od desíti k pěti, ale nakonec je strašně super a jednoduchej. Strašně super. Jak něco může být hrozně skvělého?! Dva totální protiklady - vlastně oxymorón. No jednoduše, život si zbytečně ztěžujeme. Jenže --- já to střídání nálad a protikladů mám třeba v jednom dni desetkrát po sobě.
------------------------------------------------------------------------------
Chtěla bych něco vytvářet. Psát texty, třeba k písním, nebo knihu, nebo rýmy, ale ne poezii. Chtěla bych malovat, cokoliv. Nejvíc mě vždy bavilo psát. Rukou. Prostě psát, jak psacím, tak tiskacím. Zkoušet nové fonty.
Jako malá holka jsem stále něco malovala, ale jakmile jsem nastoupila do školy (přesněji řečeno na vyšší stupeň), tak jsem přestala. Mrzí mě to čím dál víc. Ztratila jsem sama sebe, něco co mi šlo a měla jsem to ráda. Nechala jsem se udupat a zničit školou, společností a chlastem. Samozřejmě si za to můžu sama, nechci nikoho vinit, ale jen bych chtěla podotknout, že to tady je. Ve školách se nás snaží přiklášlit k obrazu svému a dělat z nás průměrné lidi. SHEEOPLE. Nikdo nerozvíjí váš talent, protože ten zvládáte na jedničky a to stačí. Nemusíte být už podtržená jednička, musíte dohnat ty pětky na trojky, aby se z vás stal průměr. Jsem samozřejmě pro nějaký všeobecný přehled, protože omezené lidi bez rozhledu a nepříjímání cizích názorů nemám ráda. Ovšem člověk rychle ztratí své sny a skončí v něčem, co ho ani nebaví. Já zakrněla, totálně. Jako bych už se nedokázala zabavit sama, bez počítače, bez mobilu. Jak smutné. Prostě se chci navrátit - back to the roots. No ale už to nejde tak lehce jako když jsem byla dítě. Ti se nebojí, jsou bezprostřední a ještě nezkažení. Ano, označuji nás za zkaženou společnost.
Ale stejně si myslím, že život nám to nakonec stejně přivede. On nás nějakým neznámým důvodem stejně svede na cestu, kterou kráčet máme a kde budeme plnit naše poslání. V tuhletu chvíli se ale stále hledám. A je to mazec. Člověk je zmatenej jak lesní včela a neví, co dělat. Prostě neví.


Mimichodem - tohle je fotka k písničce Crystal od New Order.
Jednoduchost = krása = nadčasovost. V té fotce něco je a v té osobě taky.

Minimální ekologická stopa.

5. april 2017 at 21:37 | veroniei

Doporučuji. Fandím mu a každopádně nutí k zamyšlení a nakopnutí dělat něco podobného.

Napsala bych více slov, ale mou chybou (vylitím čaje) mi nepíše pár písmen na notebooku a je velice obtížné psát na ruční klávesnici (na obrazovce). Zároven se snažím přijít, co mi to značí. Jestli si mám více vážit věcí a nebo je méně používat. Trochu to tak může souviset s tímhle borcem, který je snad nejpřínosnějším člověkem této planety, co jsem kdy viděla.
Splácí zemi to, co my ostatní sobci napácháme.



Kupujme si i kvalitnější věci, vždyt je nosíme na naší kůži.



Neplýtvat potravinami.

read in'.

14. july 2016 at 13:53 | veroniei
Vždy jsem byla docela nadšenec do knížek, ale většinou mě od nich odpoutávali technické vymoženosti dnešní doby jako mobil, počítač (hlavně internet!), hry a nejčastěji hudba. Řekla bych, že se to dá pochopit. Je mnohem jednodušší nechat se zabavit a strhnout do víru umělé zábavy. Ale zároveň miluju začíst se do knížky, opravdu přečkáte až přetrpíte pár prvních stránek, ale pak už to jde samo. Hltáte příběhy sami od sebe a každou druhou minutu hledáte vhodnou polohu, ve které by vás nic nebolelo a bylo co nejpříjemněji. Tomu se nevyhnete, zatím je nikdo nevymyslel. Včera mě bolelo za krkem, ale nebudete přece cvičit nebo se protahovat, když máte rozečtenou knihu?! To je blbost.

Teď, když mám docela dost času, jsem začala zase číst. A rozhodně jsem neudělala chybu, i kdybych místo toho měla raději hledat bydlení nebo koleje na výšku, než mi to všechno zaberou. No tak Verčo, proč si tak líná a děláš všechno ostatní místo podstaných věcí?! Jako čtení je taky podstatný. I když jsem teď za tři dny přelouskla "román" o 560 stránkách, který by se sice dal zařadit do červené knihovny, ale na moji obranu - zas taková slátanina to nebyla, protože obsahovala sarkasmus a ironii, které miluju. A každá holka si přeje o něčem takovém aspoň číst. Naivně se vznášet v obláčkách. Na druhou stranu, dokážu ocenit i klasiku a nečtu jenom braky. Věřte mi. Mám ráda od všeho něco. Jak se říká, člověk by měl vědět o všem něco a o něčem všechno. V tom druhém případě si u sebe nejsem tak jistá. Ale co, ještě jsem mladá?! Vše se dá dohnat. Třeba jednou budu starou moudrou dámou, která přečetla hodně knih.

Mám jen poslední větu, která je zároveň posláním: ČTĚTE!
Obohacuje to duši.

P.S. Neumím psát dlouhý články, nebaví mě to a mám ráda stručnost.
Myslím, že to stačí a pak - není čas ztrácet čas na čtení.

learn something.

1. april 2016 at 20:09 | veroniei

Chtěla bych se učit, vážně chtěla. Ale teď mám důležitější věci na práci, jako třeba napsat článek na blog. Jindy zase uklízím, dělám si pořádek ve věcech, maluji, luštím sudoku, sleduju seriály a filmy nebo jen poslouchám hudbu. Pak se zase musím postarat o takové ty holčičí věci jako je manikúra, pedikúra, péče o pleť, zbavení přebytečné srsti apod. Prostě k tomu učení se nejde jen tak lehce dostat. I ta bílá zeď bývá často zajímavější.
Uklidňuji se tím, že mám ještě měsíc. Měsíc do "pouhé" maturity. Ano, maturita je jednoduchá, ale po bitvě je každý generál a před ní mu určitě taky cvakala prdelka. Navíc my, co prolézáme bez potíží a učení celé ty roky, nejsme zvyklí se najednou učit taková kvanta a k tomu
ještě něco vypracovávat.
Pak mám zase svou svědomitou stránku, která mě navštěvuje zřídkakdy, a ta se i učí. Naštěstí jsem se řídila pravidlem - vyberu si to, co je pro mě nejmenší zlo a co mě aspoň trošku baví. Takže volba padla na angličtinu (v dnešní době velice "originální", ale nemůžu za to, že mě ten jazyk vážně baví a dokonce mi učaroval), zeměpis (to byl snad jediný předmět, co mě ještě s jazykama vždycky bavil; spousta lidí to bere jako nejjednodušší možnost, jak prolézt, ano všechno se dá vyčíst z atlasu, ale to, že dostanete 4 s odřenýma ušima a ještě k tomu naserete učitele nechci ani zažít, byla by to pro mě potupa a sama bych byla nespokojená, věci nedělám je na polo, ale přece pořádně) a češtinka je pro mě taky ráj (docela ráda filozofuji, takže literatura mě vždy bavila). Jsem ráda, že jsem se vyhla matice, která příští rok asi ty chudáky čeká. Nechci se podceňovat, myslím, že bych zvládla i ji, stačí jen chtít, ale když vás něco nebaví, proč se tím zabývat? Zkoušela jsem se tak rozhodovat i při výběru školy, tak snad to vyjde.
Nikoho tady ovšem od učení neodrazuji. Naopak, jsem zastáncem, že se člověk má celý život vyvíjet a učit se nové věci. Poznávat sebe a poznat celý svět. Jen školství je špatně nastavené a pořád nikdo nevyřešil, jak by to mohlo fungovat, aby byli všichni spokojení. Zdá se to zase jako nějaká moje myšlenka vytvořená na růžovém obláčku, ale proč by nemohla být uskutečnitelná? Vše je možné.

Český lev 2016.

6. march 2016 at 19:40 | veroniei
Ráda bych se vyjádřila k Českému lvu 2016, protože mi to nedá. Na internetu jsem četla spoustu kritik, ale i názorů, že je to progres. Samozřejmě proti vývoji jsem nikdy nic nemám, ale ne k horšímu.
Zklamal mě stejně jako pár předešlých ročníků. Proč tuto akci moderují a pořádají lidé z jiné branže, když se tam vůbec nehodí a nerozumí umělecké duši? Absolutně nechápu zařazení vědců a odborníků do této soutěže, aby předávali ceny nominovaným, se kterými "s velkým udivením" nemají žádný vztah. Dosti neosobní, je to stejné jako kdyby herci přišli na předávání cen za vědecká díla. Uvádění Lucie Výborné, která mimochodem výborná vůbec nebyla, jsem taky zcela nepochopila. Byla to jedna velká nuda a myslím, že ti v sále byli taky dost udivení. Nešlo si nevšimnout, že většina tvůrců ztratila zájem a smysl na takové akce chodit, když v podstatě jejich už není.
Kam se ztratil starý dobrý Český lev, který uváděly největší ikony české kinematografie, s herci a tvůrci se znaly, házely opravdové vtipy a předváděly herecké koncerty. Bylo to osobní, vtipné, uvolněné a nic škrobeného. Za éry Petra Vachlera jsem se prostě bavila. Schválně jsem si včera pustila záznam z roku 2006 a nemělo to chybičku. Moderování Jardy Duška, Igora Chmely, Martina Zbrožka, Honzy Budaře či Bolka Bolívky nikdy nezklamalo. Mělo to nápad a originalitu.
Dále byly vytvořeny tři nové kategorie (nejlepší seriál, pořad, internetový skeč nebo stránky), jelikož ceny Týtý byly zrušeny či pozastaveny. Ani mi to tak nevadí, pokud je nominování zasloužené, ale seriály Vinaři a Přístav mě až urazily, to tam mohli rovnou dát Ordinaci a Ulici. Naštěstí akademie má stále rozum a oceňuje kvalitu jako je Kancelář Blaník nebo seriál Mamon od televize HBO. Můžeme být rádi, že Česká televize a naši režiséři z 90. let stále tvoří. Právě jsem pocítila hrdost, protože stále ještě tvoříme skvělá díla a Čechům potenciál nechybí.
Rozhodně mě nezklamal vítěz. Drama Kobry a užovky od Jana Prušinovského je výborné. Sice od návštěvy kina jsem ho víckrát neviděla, ale ani to nejde. Je to ten typ filmu, který ve vás nechá šrám a ještě minimálně tři další dny o něm přemýšlíte. Skvělé herecké výkony byly naštěstí oceněny. Těšila jsem se i z vystoupení, která nápaditá byla. Na rozdíl od minulého roku jsem spokojená s tím, kdo ty sošky vyhrál. I když design lva už také není to, co býval. Masivní soše lva se těžko vyrovná pouhý odlitek ze skla. Ovšem grafiku vyčíst nemůžu, ta je nádherná. Pohleďte sami!

Koloběh fungování.

7. december 2015 at 21:21 | veroniei
Jsem nemocná. Opět. Něco mi chybí. Působí na mě špatné prostředí kolem. Je toho moc. Potřebuji odpočinek a zastavit se. I když to vypadá, že odpočívám často a dělám tzv. "nic" (i když pro mě je nic nedělání důležité - splynutí sama se sebou a klid duše, nudu jsem nikdy nezažila; nechápu, jak se někdo může sám nudit - vždyť má přece sám sebe), tak relax stále potřebuji. A kdo ne?! Všichni bychom se měli zastavit a naslouchat sebe samu. Ale není čas. Musí se pracovat, učit a hnát se za penězi. Je to smutné. Potom nad sebou nemáme moc a vzniká nemoc, která nám říká, že bychom se měli zastavit a přehodnit svůj žebříček hodnot pro život. Jak říká Jarda Dušek - naženou nás k lekaři, ten předepíše leky a jste tak vylekaní, že byste rádi co nejdříve prchli do práce. A tak to jde pořád dokola. Nebylo by lehčí si sednout a v poklidu probrat život a přijít na to, co nás opravdu trápí? Všichni víme, že nemoci vznikají z psychiky (teda hlavně ty vážnější) a naše tělo je pouze schránka, na které se problémy projevují. Ono je dnes přece potřeba udržovat lidi v nemoci, strachu a stresu. Chtěla bych to změnit, strašně ráda. Vím, že to jde jen pozitivním myšlením. Někdy si namlouvám/uvědomuji, že tady na světě hrajeme jen takové hry. Všechno mi potom přijde směšné a malicherné. Potom už o tolik nejde a nehrotím, což je důležité. A pak zase na druhou stranu, je to můj život a musím pro to udělat vše, abych byla šťastná. Všichni máme přece jediný cíl. Být šťastný.
A svobodný.

decision.

24. july 2015 at 21:49 | veroniei
Člověk je zvláštní bytost. Dokáže přemýšlet, uvažovat o různých věcech, snít a představovat si nemyslitelné, nevysvětlitelné, zkrátka cokoliv. Vnímá pocity, hudbu a přírodu a dokáže se podle ní přizpůsobit. Je citlivý a něžný a ani o tom někdy neví. Může být i hrubý a nevděčný k tomu, co na světě má, ale to potom není sám sebou.
A teď si vybrat? Lehkost nebo tíha? Lehkost bytí spočívá ve fantazii a odpoutání se od země, vnitřních pocitů a přemýšlení o životě. Tíha v připoutání se k matičce zemi i lidem na nich žijící. Upoutat na sebe lásku, která nás táhne k zemi. Ani jedno není negativní... ale špatné i dobré člověk musel pojmenovat, jak jinak je od sebe rozpoznat. Pak taky nastávají paradoxy.
V podstatě musí mít člověk obojí a uznávat lehkost i tíhu. Mít je v rovnováze. Jak to dobré, tak zlé. Nejde si vybrat jedno a musíme přijmout a odpustit vše. Pak je cesta správná.

Prožívání.

26. february 2015 at 19:23 | veroniei
Jsem zastáncem názoru, že v každém z nás je kousek božství. A pokud jej zavoláme, pomůže nám.
Miluji, jak si každý den mohu uvědomovat, že na tomto světě nejsem jen tak. Uvědomování si sebe sama. Jsem duše, stejně jako vy. A vybrala jsem si tělo, které teď slouží pouze jako má schránka. Když je krásná duše, je krásný i člověk. Odráží se mu to v obličeji, výrazu a hlavně v očích. Vždyť oči jsou okny do naší duše, to je známé.
Zkuste se nadechnout. Můžete se nadechnout pořádně nebo cítíte, jako by vám něco bránilo a tlačilo dolů? Před pár minutami mi to nešlo. Proto jsem si pustila relaxační a meditační očistu od negativních energií. A hle! Můžeme se tomu smát, ale já se cítím dobře a lehce. Nádech a výdech nikdy nebyl tak jednoduchý a krásný. Patří to k hlavním atributům jógy. Možná pro někoho není dostatečná, ale já se po ní cítím více naplněná energií a pozitivní náladou, než bušením v posilovně. Ano, sport a pohyb vypouští endorfiny, ale v józe se protahuje svalstvo, zatímco posilováním se zkracuje. S protaženým svalstvem se cítím ohebná, pružná a volná. Nechci, aby se jóga a meditace braly něco jako podřadného, protože si myslím, že vás naplní mnohem více, ovšem pokud to cítíte vážně srdcem.
(Neodsuzuji samozřejmě žádné jiné sporty a jejich centra. Nechtěla bych tím nikoho urazit.)

sad.

30. december 2014 at 19:37 | veroniei
Pro mě teda dost smutný a povrchní.
A ještě je to přáním všech mladých.
No to potěš koště.

be coherent.

16. december 2014 at 19:41 | veroniei

Taky máte rádi všechno, co je vlastním způsobem nějaký jiný?
Samozřejmě, že každý jedinec je jiný a originální, ale často se nechává strhávat davem a tím se neukazují jeho kvality. Mám ráda něco novýho, jinýho a možná i nereálnýho nebo vtipnýho. A nechci to brát jako pózu.
Zaujal mě jak dokonale (a zajímavě) zvýtvarněný klip, tak úžasná hudba doprovázená hlasy z přírody a pasáž hraná mými oblíbenými houslemi. Nevím, jestli se dají Tatabojs považovat za odlišné, protože u mě se už ta hranice trochu liší, ale ráda bych je tak zařadila. A navíc vymýšlejí vždy příběh a myšlenku. Obdivuju, že někdo si s tím dá práci a opravdu u ní přemýšlí. Dělá to málokdo. Např. americké zpěvačky, chrlící songy každý týden, to asi tak neprožívají. Myslím, že nejlepší vlastností Čechů je kreativita. Umíme stvořit tolik věcí na koleni. Nemáme moc prostředků, ale přesto se nám to mnohdy povede. Za klenot naší země považuji Svěrákovu rodinu a ty, s kterými spolupracují. Nikdy mě svou tvorbou nezklamali a myslím, že mě akorát budou nadále překvapovat. Protože rozdávají radost!

*coherent - promyšlený
 
 

Advertisement