Rád mám svůj řád.

2. may 2018 at 10:36 | veroniei |  Themes.
Tento článek je má seminární práce do psychologie. Psala jsem ji na blog, jelikož k němu mám vztah a ne takový odpor jako k povinnostem do školy. Jednoduše mi zpříjemnil psaní.

Kde se v člověku bere smysl pro pořádek? Je to zajímavá otázka a dosti často si ji pokládám. Řekla bych, že každý z nás tuto schopnost v sobě nosí. Já osobně, jakožto osoba věřící v astrologii, na charakteristiky znamení zvěrokruhu a jak byly postavené planety, když jsme se narodili, si myslím, že mi tento dar byl nadělen v hojném rozsahu. Jsem totiž Kozoroh, kterému vládne planeta Saturn, což je planeta zákona a pořádku. Není mu cizí ani sebedůvěra a sebekázeň. Kozorohovi je navíc předurčen řád a pořádek v sobě samém, ale i v okolí. A je to pravda. Když mám uklizeno kolem sebe, cítím se "uklizená" i uvnitř. Vždy než se začnu učit nebo pracovat, nejprve uklidím svůj pokoj a pracovní stůl, případně se upravím, ať se cítím dobře, nachystám sklenici vody a můžu začít. Cítím v sobě nastolený řád a jsem spokojená. Práci musím odvádět na 100% a nejlépe, jak dovedu, jinak pociťuji nespokojenost se sebou samým a to těžko nesu. Hlavní motto kozoroha zní: ,,Zdokonaluji." Nikdy nejsem s čímkoliv naplno potěšena. Vždy něco chybí a najde se nedostatek a zejména pak vyslovuji frázi - ,,Ano, ale mohlo by to být lepší." Saturn byl totiž bůh považovaný k trestání a nedůvěře ve vlastní schopnosti.
Jistě člověk nemá v sobě každou chvíli nastolený pořádek. Existuje zde i ta druhá polovina, které je vše jedno a má chuť relaxovat. Mám ráda obě tyto hemisféry a ten markantní rozdíl mezi nimi - tvrdé pracovní nasazení, kontrolu a systém, tzv. jak já ráda říkám sebemrskačství a na druhé straně ležérnost, flegmatismus a dnes štědře používaný "mamvpi*ismus". Tady bych ráda poukázala na flegmatiky, protože z větší části jím jsem také. Flegmatik dostal negativní nádech, že je mu vše jedno a vlastně se o nic nezajímá. To ale není pravda, sice tak někdy přistupuje k věcem, že to tak může přesně vypadat, ale uvnitř dané problémy řeší a někdy bych řekla, že až i přehnaně. Těmto lidem tedy opravdu není vše jedno, byli bychom jako roboti bez citů. Možná jsou příliš nerozhodní a neschopni rychle vyjádřit svůj názor. Často si všechno promýšlím dopředu, urovnávám si v hlavě myšlenky a přemýšlím, co později řeknu, což v podstatě také značí smysl pro řád. Někdy je ale lepší jen tak nemyslet a vyřknout svoje rozhodnutí na první dobrou, které je řízené našimi přáními a podceňovanou intuicí. Tuto schopnost v sobě má také každý, buď méně nebo více rozvinutou, ale za žádnou cenu nikdy nelže a nezradí nás. Například moje sestra, která je Rak, má silně vyvinutou intuici, stejně jako většina Raků, mě nikdy nepřestává překvapovat svými tušeními.


Zpět k planetám, Saturn je také pánem času. Je důležité řídit si svůj čas a korigovat díky němu vlastní pořádek v sobě. Každé ráno, co vstanu, si řeknu a naplánuji sama pro sebe denní úkoly. Pokud je splním, jsem na konci dne spokojená a co je více, než být sama se sebou vyrovnaná a mít ze sebe radost? Upřímně není většího daru, než zjišťovat, což člověk zvládá, dokáže se naučit a kam až umí věci dotáhnout. Tímto sebepoznáváním se člověku zvyšuje zdravé sebevědomí a cena, dokáže ocenit a ohodnotit sám sebe, co bychom se v dnešním světě měli naučit.
Lidstvo vymyslelo spoustu pomůcek, jak řídit sebe sama a svůj čas. Mou nejoblíbenější věcí je diář, ale stačí i obyčejný notes. Hodně povinností nosím uvnitř hlavy, ale paměť není nafukovací a občas si musí i něco zapsat. Mě pomáhá si deníček vést ve svém vlastním kreativním stylu - různé promyšlené barevné nadpisy a obrázky, které mi pomáhají na povinnosti nahlížet v příjemnějším světle a ne s odporem. Pokud máme k něčemu odpor, je nejprve důležité zbourat tu zeď, než se k jádru věci můžeme dostaneme - často to říkala má učitelka němčiny na gymnáziu a já si stále tu zeď k němčině nezbourala. Každopádně to byla moudrá osoba.
Když už si takto vedu své deníčky, má kamarádka mi říká, že jsem puntičkářka. Ano, mám ráda, když mám všechny své písničky, interprety a fotky rozřazené do složek, playlisty seřazené podle žánrů stejně jako filmy a názvy seriálů jsou popsány, tak jak mají být. Věci v šuplíku mám seřazené a oblečení ve skříni poskládané do úhledných komínků. Tento cit jsem zčásti zdědila po svých rodičích a naštěstí mě naučil dotahovat věci do konce. Někdy to ale může být až na škodu, jelikož mě často rozhněvá, když někdo není pořádný jako já. Omezuje mě to docela v dosti věcech a spolubydlení je obtížné jak pro mě, tak i pro mého spolubydlícího. Učím se to nevnímat a neřešit, ale cítím, jak mi uvnitř vadí, když nedodržuje jakýsi pořádek. Pro mě člověk, který má uklizené kolem sebe, má v pořádku nastolený i svůj život a naopak.
Vrátím se ještě k těm úhledným komínkům ve skříni, protože si myslím, že je podstatné, když své věci třídíte a postupně vyhazujete. To, co už vám dále neposlouží, nemá cenu skladovat, aby zabíralo místo nadále. Energie proudí, zbavujete se starého, aby mohlo přijít něco nového. Jedny dveře se zavírají, druhé zase otevírají, jako to v životě chodí. Nové sice může narušit ten zajetý stereotyp a řád, ale bývá často prospěšné poznávat nové záležitosti. Otevírat se novým myšlenkám a věcem je osvobozující. Postupem času neřešíte zbytečnosti, z malicherností se stává denní chléb, kterým nemá cenu se zabývat a ušetřujete tím tak spoustu času a energie pro podstatnější věci. Zcestovalí a starší moudří lidé již neřeší nepodstatné věci a nahlížejí na život s větším klidem a nadhledem. S tím, jak si prožili a viděli hodně za celý život, je to zcela pochopitelné.

Naše výchova také nese značný podíl a váhu na tom, jaký pořádek v sobě máme. Už jen základní hygienické návyky, pravidelné stravování a uklízení pokojíčku učí dítě dodržovat jakýsi řád od malička a je jen na rodičích, jak se k této roli postaví. Pak jsme posláni do školy, kde se opět řídíme podle předepsaného rozvrhu a příkazů od paní učitelky. Na střední škole k nám přistupují trochu více dospěle a na vysoké jsme s učiteli už skoro kolegové, ale pořád je tu řízení shora. V práci nám zase poroučí nadřízený. Takže jsme už od mala uzavíráni do pomyslné "klece" a stávají se z nás ovečky, které se chovají tak, jak společnost chce. Kde ale má být nastavena hranice, co je pro nás dobré a co nás omezuje? Každý člověk má jinak vyvinutou morálku. Někdo se řídí svými nastavenými zákony a nepřekročil by je za žádnou cenu, jelikož jeho svědomí je natolik silné, že by se na sebe nemohl podívat zrcadla. Mnozí, bych řekla, někdy ani žádnou morálku nepociťují. Proto je tedy správné mít nastavené zákony a regulace, kterými je lidstvo řízeno. Na utopii ještě nejsme připraveni a v minulosti rozhodně nefungovala.
Lidstvo má už v podstatě předepsaný vzorec nebo recept, jaký život žít. Narodíme se, chodíme do školy, posloucháme rodiče, pak přijde puberta, kdy je neposloucháme, nastoupíme na vysokou školu, kde se trochu osamostatníme, po ukončení školy si najdemem práci, pak přijde partner, společné bydlení, svazek manželský, pes, hypotéka, dům, zasazení stromu, zplození syna, atd. Jaký je ale správný recept na život? Nikdo ho nemá, protože pro každého je jiný. I v dnešní době už ale existují typy lidí, kteří chtějí sami vystoupit z davu a neřídit se konvencemi. Takový člověk často podniká, nepracuje pro nikoho, má silnou vůli a je pánem svého času a ve volnu cestuje a poznává sám sebe. Jak se říká, nejprve musíš poznat sám sebe, aby si mohl poznat svět.
Závěrem bych řekla, že pořádek si musíme usměrňovat sami, naučit se sebekontrole a sebeřízení podle svého uvážení. Nikdo jiný v životě nepřijde a neudělá to za nás. Spousta lidí ještě takto přemýšlí a čeká na spásu. Ano, někdy nám může někdo pomoci, vyslechnout nás nebo přijít s radou, ale člověk musí vždy vnitřně chtít a udělat to sám. Každý je pánem a strůjcem svého života, který by měl spravovat a plnit si svá přání a rozhodnutí. Je tedy na nás, jestli chceme žít svůj vlastní život nebo život někým předepsaný. Jakmile se to naučíme, dosáhneme spokojenosti a jisté harmonie.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.