otazníky.

22. february 2016 at 21:31 | veroniei |  Unclassified.
Proč píšu na blog vždy, když jsem trochu v přiopilém stavu? Ano, bude to tou lepší náladou. A proč většinou píšu úvahy? Dozvěděla jsem se, že u maturit většinou neuznávají úvahy jakožto slohové práce. Můžu říct, že jsem lehce v prdelce. Na úvahy jsem vždy sázela a spoléhala. Většinou jsem dostávala jedničky, maximálně dvojky. Pak se podívám na články blogu a můžu říct, že můj sloh zas tak dokonalý nebude. Čím to teda je? Můj učitel češtiny mě má docela rád. Asi to bude tím, že jsme na stejné vlně. Několikrát mi dopsal ke známce svou poznámku na určitý problém, který jsem tam zrovna řešila. Smála jsem se, takový vztah s učitelem si člověk může jen přát. Jsem za to naší malé domácké škole vděčná. Ale to přece nemůže dělat. Pak si moc myslím, a řekla bych, že ani tu interpunkci nemám zvládnutou. Nastává další otázka. Jaký přístup je pro nás výhodnější? Tvrdší nebo ten nenáročný? Pro mě je to samozřejmě ten tvrdší, měl by být pro všechny. Chci se vyvíjet, chci se měnit, chci poznávat nové věci a učit se je, chci progres po celý život. Zní to jako sen každého člověka, ale neřekla bych, že každý ho plní. Rádi zůstáváme ve svém stereotypu. Je to pochopitelné, jistota nás uklidňuje. Ale stejně bych jednou chtěla vyjet někam do neznáma a nevědět, kam jedu a co mě potká. Chci zažít tu volnost. Po svobodě touží přece každý. Myslíte si, že jsme volní? Ani zdaleka. Jsme svázaní, jak jen to jde. Rozvažme ty otěže a vzlétněme! Člověk má tolik otázek, na které potřebuje odpovědi.

 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.