Dozvěděla jsem se, že můj blog má jednoho pravidelného poctivého čtenáře a je také na čase se opět nějak připomenout.
Píšu článek na téma týdne. Ok. Let me start.
First of all. Chtěla bych říkat pravdu a chtěla bych, aby ji říkali všichni.
Už od dětství jsem neuměla lhát a neumím to doteď. Myslím si, že to na mě každý pozná. Nikdy jsem neměla potřebu lhát, protože mám rozumné rodiče, kterým vážně nic nevadí a i přesto máme k sobě důvěru. A nehodlám to v životě dělat, protože to nesnáším.
Celý svět nám lže a manipuluje s námi. Každý se tváří, že je to v pohodě a přitom to v pohodě není. Když se něco dostane na povrch, hned to ututlají a ještě vás přišlápnou. Neozývej se, ovečko! Jdi stále v tom davu, když ti to tak jde! I'm sick of it.
Proto bych nejradši do světa vykřičela celou pravdu, jak to všechno je. (Ano, každý má svou pravdu. - Přiznávám.) Ale kdybych to vykřičela, dostala bych nálepku na čelo s nápisem blázen. Tak si počkáme, až bude lidstvo dál a nakonec jim to všechno dojde samo, protože pravda je skrytá v nás. Zejména v srdci. Tak sakra nenechte pořád promlouvat své pozérské EGO, ale poslouchejte tenký hlásek svého SEBEVĚDOMÍ. Lidi v tom nevidí rozdíl...

Teď chci slyšet tu pravdu!