NasraNost.

13. september 2017 at 19:59 | veroniei |  Unclassified.
















V poslední nějak neumím vyjadřovat svoje myšlenky. Strašně moc bych chtěla, ale nejde to. Nejhorší kombinace, co existuje.
Jednou jsem mega nasraná, pocity se míchají, nevím, co sama se sebou. Jindy zase nejvíc mega happy, nic není problém a chci rozdávat lásku. Totálně zmatený období. Pocit, že vyskočím z těla mám tak často, jak jsem nikdy v životě neměla. Momentálně (právě teď) jsem se hrozně nasrala a ani nevím proč, nebo jestli mám vůbec důvod. Nemám ani krámy. A pak jsem nasraná sama na sebe, že jsem nasraná a prskám na všechny kolem sebe. Radím, v takovýchto situacích, na mě vůbec nemluvit (stejně vypadám tak nepřístupně, že se na mě ani neodváží promluvit - asi nějakej talent, protože tím často umím odpuzovat ty, s kterýma se bavit nechci). Potřebuju ticho, klid, hudbu, zavřít se do sebe ještě víc než obvykle a vyřešit si to uvnitř po svém. Nebo právě psaním, ale to už mi tak nejde.
Někdo by si pomyslel, že pustit si klidnou a vlídnou muziku je vhodné pro uklidnění, ale ne! já si pouštím rap. WHY?! ptám se často sama sebe. V podstatě mě postupně dostane do pohody. Pociťuju, že vlastně tu nasranost někdo sdílí se mnou, teda spíš já s ním/něma. Ego je zde hlavním tahákem a nějak to se mnou podivuhodně souzní.
Nosím ty srance s sebou - nasranost.
Já si to uvědomuju, že ta nasranost je můj vnitřní problém a nikdo za to nemůže. Chápu, že na většinu věcí se mám povznést, ale někdy to prostě nejde a musí to jít ven. Jsem nasraná na dnešní společnost, jak je každej stejnej a dělá pořád všechno stejně. A jsem nasraná i na sebe, že se tak nechávám strhávat. Nikdy mi nebude nic dost dobrý, ale já to tak prostě mám a budu mít celej život. Nikdy nejsem s ničím dostatečně spokojená a se sebou též. Moje motto je: Zdokonaluji. Tak to kurva! už udělej Verčo!

 

Zas si stěžuju.

28. june 2017 at 23:00 | veroniei |  Opinions.
Okej, tak na chvíli zkusíme metodu volného psaní. Třeba ze mě něco vyleze a možná i něco smysluplného. Chci vždy napsat tolik článků a tolik myšlenek, ale nikdy je nedokážu pořádně zpracovat. Řekla bych, že zde tkví moje mínus. Neumím přesně předávat informace, jednoduše, tak, aby mě někdo pochopil. Je to složitý, vždyť vlastně mozek a ani slova nikdy nedokážou precizně popsat to, co myslíme, jak to cítíme a vnímáme. Každý je jedinečný, chápe svět je jinak a má myšlení i jinak nastavené. A to mě baví. Tohle je na životě a žití zábava.
Jednou jsem na blog napsala, že miluju žití a zároveň mám někdy chvíle úplně na piču. Ale to každej samozřejmě. Život je houpačka, jde od desíti k pěti, ale nakonec je strašně super a jednoduchej. Strašně super. Jak něco může být hrozně skvělého?! Dva totální protiklady - vlastně oxymorón. No jednoduše, život si zbytečně ztěžujeme. Jenže --- já to střídání nálad a protikladů mám třeba v jednom dni desetkrát po sobě.
------------------------------------------------------------------------------
Chtěla bych něco vytvářet. Psát texty, třeba k písním, nebo knihu, nebo rýmy, ale ne poezii. Chtěla bych malovat, cokoliv. Nejvíc mě vždy bavilo psát. Rukou. Prostě psát, jak psacím, tak tiskacím. Zkoušet nové fonty.
Jako malá holka jsem stále něco malovala, ale jakmile jsem nastoupila do školy (přesněji řečeno na vyšší stupeň), tak jsem přestala. Mrzí mě to čím dál víc. Ztratila jsem sama sebe, něco co mi šlo a měla jsem to ráda. Nechala jsem se udupat a zničit školou, společností a chlastem. Samozřejmě si za to můžu sama, nechci nikoho vinit, ale jen bych chtěla podotknout, že to tady je. Ve školách se nás snaží přiklášlit k obrazu svému a dělat z nás průměrné lidi. SHEEOPLE. Nikdo nerozvíjí váš talent, protože ten zvládáte na jedničky a to stačí. Nemusíte být už podtržená jednička, musíte dohnat ty pětky na trojky, aby se z vás stal průměr. Jsem samozřejmě pro nějaký všeobecný přehled, protože omezené lidi bez rozhledu a nepříjímání cizích názorů nemám ráda. Ovšem člověk rychle ztratí své sny a skončí v něčem, co ho ani nebaví. Já zakrněla, totálně. Jako bych už se nedokázala zabavit sama, bez počítače, bez mobilu. Jak smutné. Prostě se chci navrátit - back to the roots. No ale už to nejde tak lehce jako když jsem byla dítě. Ti se nebojí, jsou bezprostřední a ještě nezkažení. Ano, označuji nás za zkaženou společnost.
Ale stejně si myslím, že život nám to nakonec stejně přivede. On nás nějakým neznámým důvodem stejně svede na cestu, kterou kráčet máme a kde budeme plnit naše poslání. V tuhletu chvíli se ale stále hledám. A je to mazec. Člověk je zmatenej jak lesní včela a neví, co dělat. Prostě neví.


Mimichodem - tohle je fotka k písničce Crystal od New Order.
Jednoduchost = krása = nadčasovost. V té fotce něco je a v té osobě taky.

Don't mess up with jerks.

23. april 2017 at 22:18 | veroniei |  Themes.

Uuuuu, po dlouhé době pro mě docela vyzývavé téma. Hloupí lidé.

Vždycky zčeknu téma týdne, jestli se mi hodí - nikdy nic a ejhle - dneska by to snad šlo. Vezmu to krátce a stručně, jako vždy.

Jsem zastáncem názoru, že nejhorší, co vás v životě může potkat, je srážka s blbcem. Pak dvě věci na světě jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost, ovšem u té první si nejsem tak jista.


Jooo, je to těžký se s někým takovým potýkat. Já jakožto docela nekonfliktní člověk většinou raději moudře ustoupím a nehodlám se s takovými lidmi dál bavit, protože to stejně nemá cenu. Pokud je někdo takhle omezenej a nechce přijímat názory jiných, má před sebou ještě dlouhou cestu. A zejména si ubližuje hlavně sám sobě.

Hloupost nehodnotím podle vysvědčení s jedničkama od shora až dolů, jelikož náš školní systém je stejně špatně nastaven. Usuzuji vždy podle přístupu k životu, selského rozumu a názorů na věci. Samozřejmě člověk by měl mít nějaký všeobecný přehled, ale nemusí být chodící encyklopedií, která často bývá považována za "chytrého" člověka, ale pak třeba neschopného v praxi. Chytrý člověk je moudrý.

Nejspíš dospívám k názoru - svůj k svému. Jinak to ani nejde.
--- scházejme, buďme a učme se raději od těch schopnějších, zajímavějších než od těch jednodušších. Člověk je tvor se učící, měnící se celý život a na tom kole musí stále šlapat, jinak se nikam nedopracuje. A žádní jerks nám k tomu nepomůžou.
 


two.

23. april 2017 at 21:46 | veroniei |  Quotes.

"Nothing is any good if other people like it."


Where to go next